Obec do konce 19. století
Vznik
Je pravděpodobné, že Písty patří k nejstarším obcím v našem kraji. Jestliže jsme v roce 1995 vzpomínali „jen“ 650. výročí, činili jsme tak s vědomím, že základy obce musely být položeny podstatně dříve. Je dnes trochu módou, že i malé obce oslavují tisíciletá výročí svého vzniku, ačkoli tehdy – před tisíciletím – malé obce téměř neexistovaly, šlo obvykle o pouhé samoty. Obecní společenství vznikala o několik století později. V naší obci tomu tak bylo, podle dochovaných dokladů, zejména mezi roky 1338 a 1346, což je potvrzeno údaji České akademie věd a umění v roce 1951, které se zmiňují o Pístech, jako o obci, nikoli tedy samotě, na levém břehu Labe 8 km severozápadně od Poděbrad. Potvrzení této skutečnosti je dáno tím, že v roce 1345, když korunní zboží poděbradské se stalo panstvím, jsou Písty uvedeny jako vesnice, tedy organizovaný celek. Panství poděbradské drželi tenkrát pánové z Kunštátu a Poděbrad.
Války husitské
V době husitských válek patřily Písty k zázemí vojsk Žižkových a Prokopových a podle pátera Vojtěcha Jelínka, autora spisu „Sadská“ „jsouce na přechodu Labe mnoho od žoldnéřů zakusily“. To, zda Písty přešly z panství poděbradského k Nymburku koupí, nebo následkem husitských válek, není známo. V roce 1547 se město Nymburk zúčastnilo stavovského a měšťanského odboje proti Ferdinandu I. Odboj byl potlačen a řada měst, mezi nimi i Nymburk, byla potrestána také ztrátou podřízených obcí. Písty tak přešly znovu k panství poděbradskému. Město Nymburk, jakmile se z řady konfiskací vzpamatovalo, snažilo se některé majetky získat zpět.
Spor o Písty
Písemný doklad o tom je z roku 1578, kdy město Nymburk mělo spor s panstvím poděbradským o obce Písty, Hořátev a Zvěřínek a o les Komárno. Protože šlo o spor dlouhý a tuhý, jak kronikář uvádí, je zřejmé, že šlo o obce na tehdejší poměry bohaté.
Válka třicetiletá
Obec jistě velmi trpěla za války třicetileté. Krajem prošly několikrát velké armády, zejména Sasové (roky 1631 a 1634) a Švédové, naposledy v roce 1643. O nic lépe se k obyvatelstvu nechovali ani císařští. Ve starých pramenech se uvádí, že obyvatelé obcí u velkých lesů měli výhodu v lepším úkrytu a že tedy lépe přežili. Zdá se, že toto štěstí měli i Pístečtí. Podle úředního soupisu žila v Pístech v roce 1653 jedna selská rodina a osm chalupnických a co je podstatné, není uváděna krátce po dlouhých válkách ani jedna vypálená nebo zbořená usedlost. V Nymburce tehdy zůstalo jen 22 „sousedů“ a město bylo téměř zničeno.
Válka sedmiletá
Nejsou doklady o tom, jak Písty přežily sedmiletou válku, kdy v roce 1757 za vlády Marie Terezie táhla krajinou ke Kolínu pruská vojska a po porážce se stahovala zpět přes Sadskou k Nymburku. V tu dobu byla spálena Hořátev a vypleněny Kovanice.
Selské bouře
Za selských bouří v roce 1775 zřejmě Pístečtí zachovali klid. Sedláci z jedné strany přitáhli do Kostomlat, kde je rozehnalo vojsko, z druhé se dostali z Poděbradska do Sadské, ale vrátili se, když se k nim obyvatelstvo nepřidalo. Podle úředního sčítání měla obec v roce 1790 celkem 46 domů a v roce 1834 jen 25. Tento úbytek není nikde vysvětlen.
Válka roku 1866
Ve válce Pruska s Rakouskem v roce 1866 byly Písty Prusy obsazeny a byly nuceny ubytovat pruské vojáky a to 27 důstojníků, 597 mužů a 175 koní. Za stravování vojska bylo obci vyplaceno 293 zlatých a 10 krejcarů. Kronika neříká, kdo tuto vysokou částku obci vyplatil, zda rakouské úřady jako náhradu, nebo dokonce pruští vojáci. Pokud to byli Prusové, pak šlo o mimořádně slušné okupanty.

